Teď tu moc nebudu. Opravdu nejspíš moc ne.

Proč?

Jsem poslední dobou nějak moc aktivní. Tak nějak kreativně aktivní, to převážně. Sobě jsem vyrobila triko, Zdeňě taky, teď jsem dokončila takovej upgrade naší nástěnky ve škole, doučila Zdeňu matiku,...a tak.

Je to hlavně o tom vnitřním pocitu. Vždycky jsem hrozně dlouho čekala než jsem něco udělala, byla jsem v tomhle vážně hrozná - teď, když si řeknu že něco chci udělat, udělám to. A maximálně se v tom vyžívám.

Nic mi teď nechybí, jsem uvnitř tak nějak vyrovnaná, spokojená. Jediný, co mě štve, je výběr střední na kterou půjdu. Nejspíš s tím propagačním výtvarnictvím seknu. Jo.

Vůbec mi nejde reálná kresba. Všichni mi říkaj, že se to naučím, že to půjde - ale o tom to není. Vím, že tohle v sobě prostě nemám, a tohle není nedostatek vůle nebo sebedůvěry. Prostě to nechci dělat, nejde mi to, nebaví mě to, nesnáším to.

Kreslením dokážu převést své myšlenkové pochody na papír, ale abych kreslila svícen, hrnek...ne. Prostě ne.

A i kdybych se to naučila - nedokázala bych pak chodit do školy s tím, že mě tam tohle čeká na denní rutině. Prostě tohle nechci.

Pomalu se začínám koukat po jazykových gymplech v Praze, jinou možnost nevidím.

Je spousta věcí, o kterých bych sem ráda napsala, třeba přespávačka u Zdeňy, momentální situace s Aynem, škola, je toho dost, ale nechci bejt na kompu.

Takže frčím, mějte se hezky a užívejte začátku školy :)

Vaše poněkud aktivní

Cerolaine