A to v mém případě nevěští nic dobrého.
Ani nevím proč to heslo nedám i holkám. Tohle jsou kecy, sepsané v mé momentální náladě, v Poznámkovym bloku, za hudby Nightwish. Snad to ani radši nečěte, dávám to sem z osobní potřeby vypsat se.
"Never sigh for better world. It's already composed, played and told..."
A přesto po lepším světě stále toužím.
Proč to kurva dělám?! Proč?!
Proč holkám prostě neřeknu že mě sere že se o mně nestaraj, že je nezajímaj moje pocity?
Nejhorší je, že si pak řeknu, že to není pravda.
Že mi fakt chtěj rozumět, jenom jim v tom něco brání. Já, nějaký jejich nutkání, prostě něco.
Ale já si stejně nedám pokoj.
Mám pocit, že mě vůbec neznaj.
Vůbec.
A pak s nima dělám píčovinky a tyhle myšlenky mi vůbec nelezou na mozek.
Do prdele do prdele do prdele do prdele do prdele do prdele.
Už někoho potřebuju. Je mi jedno jestli kluka, kámošku, někoho prostě potřebuju.
Někoho jako je Shini. Jo.
Nikdy jsem ji neviděla, ale z těch článků, obrázků, mailů-...
Dneska bude špatná noc. Cejtim to.
To vždycky nemůžu usnout...
Topím se v tom zasranym nepochopení. A pak si pustím Nightwish a zaleje mě taková vlna...
Najednou přijde něco, co obsahuje moji duš
. To, co mi rozumí, maximálně.
A já brečim. Je to takovej ten křečovitej pláč, kdy brečíte, je vám zima, klepete se...
Brečim proto, že holky jsou takový jaký jsou.
Né, špatně. Proto že já jsem taková jaká jsem. Protože se ze mně stalo to co se stalo.
Mě už to tak hrozně duševně unavuje...tak moc...tak hrozně moc...
"I have lost the path before me - the one behind will lead me."
Před dvěma rokama jsem se po tom chodníku zpátky vydala. Změnilo mě to.
Jenže teď už mi ta cesta zpět nepomůže. Potřebuju cestu dopředu potřebuju.
"Forgive the adoring beast." - jo, odpusťte mi to všechno, co vám nejspíš působím.
Ale vy si neuvědomujete, co působíte vy mně.
Já nejsem ta silná co říká svůj názor.
Já vás potřebuju, tak kde jste, kurva? KDE JSTE?!
"Bring me home or leave me be..."
Potřebuju ten domov. Nebo mě nechte a stane se ze mě to co tenkrát.
Něco, posednutý temnotou, sama, bez úsměvu.
Ostatně to je ve mně pořád.
I když to tak asi často nevypadá, jsem od vás tak daleko...
Neustále na mně nemáte čas. Kdyby jste opravdu chtěly pochopit, mohla bych souhlasit.
Tak proč...proč to všechno?
Zvlášť teď...žádná z vás se nezajímá jak se mám. Ani jedna.
Kurva.
Henkie, nediv se že jsem taková. Neříkej mi, že ve třiceti budu zoufalá ženská co bude na antidepresivech.
Já poslouchám tvé problémy s rodinou a tak. Neříkej mi nic, - můžeš mi pomoct, holka.
Zdeňo, ty se taky nějak nesnažíš. Já vím že to se mnou nemáte jednoduchý, ale vy mi to pomocný lano můžete podat.
Kitty, u tebe jsem si nejméně jistá se vším. Jsi hrozně zvláštní člověk a cítím v tobě neuvěřitelnou rozpolcenost.
Báro,...je mi líto že spolu nejsme víc času. Ty jsi na té správné cestě, jen na to není čas.
Já vím - taky nejsem dokonalá. Máte se mnou problémy. Já nejsem žádná svatá.
Ale taky nejsem tak nevšímavá, arogantní a namyšlená, jak si nejspíš myslíte.
Jen si nechcete ověřit, jestli to tak náhodou je nebo není.
Zpropadenej egocentrismus.
Díky Shini za ty maily. Díky Nightwish za vás. Díky.
Bez vás bych to měla mnohem těžší, ale zároveň jednodušší. Díky.