...se mi po nich stýskat?

Mluvím o tom stěhování. Víte proč o tom píšu? Protože se na něj začínám těšit.

Je docela dobře možný, že to je kvůli tomu, že jsem holky už dlouhou dobu neviděla a ony na mě serou. Když jsem chtěla mluvit s Henkie, napsala jsem jí, zavolala, ale ona mě ani jednou jedinkrát. Kitty se taky neozvala, ale od tý je to docela normální. Na ajsko mi sama od sebe nenapíše ani Smradush. Zdeňa na táboře nemá mobil, tak to chápu, jenže můj vztah se Zdeňou je teď takový nijaký.

Jediný, kdo se mi ozval, je Bája. Je mi dost líto že bydlí v Brodě, tak ji vidím jen ve škole. Ze všech holek je mi pocitově nejbližší. Už se těším na tu chatu, kam s ní jedu poslední týden prázdnin. Vezmu všechny svoje metalový cedla, End of an Era, finskou konverzaci, v tý době už bych měla mít doma End of Innocence, tak ho tam taky vezmu. A budem kecat o Tuomasovi, o pocitech, o Nightwishích, o hvězdách, o kreslení a o psaní, a budem headbangovat a poslouchat hudbu a v noci se budem koukat na hvězdy.

To mi připomíná moje včerejší psaní na kus papíru, kolem půlnoci:

Nemůžu spát. Nechci spát. Nebo asi jo.

Chtěla bych teď sedět někde vysoko, v okně, ve svym bytě a kouřit cigáro. A koukat na rušný město pode mnou.

A taky bych chtěla ležet na mokrý trávě. A koukat na hvězdy, a slyšet moře. Usmívat se a ležet vedle Tuomase. A bylo by mi hrozně dobře.

A tak bysme tam leželi a koukali a usmívali se a byli tam spol

Už z toho všeho blázním.

Místo toho tu sedim, hnusná, sama, ve vytahanym pyžamu a kreslim nějakej ksicht. Hm.

Sny jsou jako ty krásný, barevný lampičky. Připomínaj mi starožitnictví.

Sny jsou jako starožitnictví. Chcete tam chodit každej den a nikdy si nic nekoupíte.

Dochází mi papír. Hm.

Konec.

Pak jsem poslouchala Everdream a potichu jsem brečela. A měla jsem na rtech ten snílkovskej, smutnej, naivní úsměv. A pak jsem poslouchala Away. Hmm.

Víte o čem sem uvažovala?

Zní to hloupě, ale...asi přestanu komunikovat s Aynem. Ale nejsem si jistá.

Říkáte si - blbko, co to kecáš? Vždyť furt říkáš jak ti hrozně rozumí a jak si s ním ráda povídáš!

To jo.

Jenže...hm. Sere mě že když si píšem, tak povětšinou řešíme jenom mě. Když mu chci napsat smsku, musím mu napsat já, on mi sám od sebe nenapíše. Ve škole teda začne psát on, ale někdy mám pocit že to dělá jen proto, aby nemusel dávat pozor na matice (a chemii a občance a dějáku).

Ale zas...ty procházky jsou fajn.

Zas...nechci se vtírat. A nechci se kvůli němu dál trápit. Fakt nechci.

Taky proto se těším na to stěhování.

Nechci se na to stěhování těšit. Je to ode mně neuvěřitelně hnusný a sobecký. Těším se proto, že...že tam budu sama.

Prostě jo. Nebudu muset řešit holky, ani Ayna, ani nikoho. Budu poslouchat hudbu, mít svůj balkón, barák se zahradou, budu jezdit do Prahy, chodit do školy kde budu kreslit...

A víte co? Mamka má vybranej sprcháč, spojenej s vanou, za 70 tisíc, kde je přípojka na rádio, telefon a...DISCMAN!! Chápete to...discman, ve vaně...to je místo, kde dycky sedim, masíruju si kůži na hlavě, a brečim. To bude s hudbou zajímavý.

Já...můj vztah k holkám je zrovna teď naprosto neutrální, kurva. Proč sem tak hnusná?!

Je to jako normálně. Já musím chodit každej den ven, tak se zeptám holek jestli jdou taky. Zdena buďto nemůže nebo za ní přijede Sáďa a Henkie buďto někdy jde, nebo se jí nechce, nebo jede do Prahy. Takže povětšinou chodím sama, a sere mě to.

A teď je to to samý. Holky tu nejsou, nezajímaj se. Kurva, sere mě to.

Jak říká oslík ve Shrekovi - "Potřebuju obejmout!"

Mě už to sere, děsně-. Myslím to že s nikým nejsem. Je mi jedno, že bych neměla čas na holky. Ony na mě taky věčně nemaj čas. Aspoň bych byla venku s někým, koho bych měla ráda. Kurva.

Kurva kurva kurva kurva kurva kurva kurva kurva.

Do prdele.

Udělejte se mnou někdo něco, prosím. Buď mi dejte facku nebo nevím. Potřebuju, aby se něco dělo.

Abych nemusela přemejšlet furt o těch samejch věcech. Aby mě trápilo něco takovýho jako třeba to, že mi můj kluk už den nenapsal, nebo že nevím co mu mám dát k narozkám. Ách jo.

Místo toho furt řeším to samý. Furt dokola. A pořád a pořád a pořád.

Už mě to unavuje, tak moc.

Tak, zas článek plnej blbejch, egocentrickejch keců. Měla bych dělat něco užitečnějšího. Měla bych...