Zpátky jsem získala svou "psací" náladu, a tak se sem vracím s dalším dílem našeho On-line příběhu. Není moc dlouhý, ale vaše rozhodování teď bude asi nejzajímavější, tak se pořádně zapojte, sežeňte kupu čtivých kamarádů, ať je i to hlasování zajímavé! Pěkné počtení přeji...
Anja nakrčila obočí a zamyslela se.
Nemůže tam Athani jen tak nechat!, řekla si po chvilce. Věděla, že její rozhodnutí je riskantní, ale na milované klisně jí hodně záleželo.
Ukazováčkem hladila jemnou rukojeť dýky, kterou schovala do všité kapsy nové sukně.
Musí to udělat rychle, potichu a nenápadně.
"Hele skrčku...," promluvila nakonec a nasadila znovu tvrdý výraz,"potřebuju pomoct." Chlapec na ní tázavě upřel velké oči a čekal na pokyny.
Dřepla si, aby mu viděla do tváře. Všimla si četných, drobných pih, kterými měl posetý celý obličej. Hnědé, zkroucené vlasy mu padaly do obličeje, ale jeho obrovské oči z něj pořád dělaly to malé, naivní dítě.
Hodně jí připomínal bratra...Byl mu tolik podobný...
Zakroutila hlavou. Uvědomila si, že chlapec nejistě čeká a ona sama ztrácí čas vzpomínkami.
"Něco mi pohlídáš než se vrátím. A jestli s tím zdrhneš, tak si tě chytím a bude tě to bolet. Jasný?" řekla Anja.
Kluk rychle zakýval. "To, co ti dám, mi vrátíš ve stejným stavu. Sejdem se u věže tak za půl hodiny. Pak ti dám nějaký peníz
."
Zakýval znovu a Anja si oddechla. Věřila, že se na něj může spolehnout – i když to byl zlodějíček, bylo to pořád ještě dítě.
"Dobře," dodala a napřímila se. Neustále si popotahovala cípy rukávů a sukni, pořád jí to bylo nepříjemné, nosit tak ženský oděv.
Z cestovní brašny vytáhla dlouhý, úzký předmět obalený cáry hnědé látky a onen balíček. Znovu si dřepla k chlapci.
"Tohle," řekla a naznačila věc omotanou látkou, "je můj meč. Musela jsem ho schovat aby si tu o mně něco nemysleli, ale bude se mi ještě hodit a nerada bych o něj přišla. A tohle je věc, na které mi taky docela záleží. Nesmíš to otevřít ani ztratit. Domluveno?"
Kluk mírně přitakal a se zájmem si nové věci prohlížel. Anja mu tedy oba předměty vložila do dětských dlaní, krátce se rozloučila a vydala se směrem z tržnice.
Zanedlouho se objevila v úzkých dlážděních uličkách, kterými si už dnes jednou prošla.
Cestou zvažovala, zda je její rozhodnutí správné. Nebyla si úplně jistá.
Náhle uslyšela známé koňské zafrkání a srdce jí poskočilo v hrudi.
Ihned se ostře napomenula, nesmí nic dát najevo.
Vložila pravou ruku do kapsy a nahmatala rukojeť dýky. Druhou dlaň nechala volnou, pro jistotu. Tep se jí zrychlil, snažila se uklidnit. Postupovala dál ke klisně.
Zadívala se své Athani do očí a v duchu ji prosila, ať ji nezačne vítat, ať se k ní nerozběhne...
"To seš vážně tak blbá?" ozval se za ní ten známý ženský hlas. Ten s ostrými sykavkami. Ten, který zrovna teď slyšet nechtěla.
Ačkoliv se příšerně lekla, udržela se. Co teď?
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Myslím že mi dáte za pravdu, když řeknu, že teď je Anja v dosti svízelné situaci. A je na vás, co se teď stane!
Možnost A - Anja se pokusí s pronásledovateli rozumně domluvit. Může jim nabídnout něco za to, že jí nechají jít a tak podobně, ale riskuje, že to nebude jezdce zajímat.
Možnost B - Buďto po svých, nebo již za pomoci Athani zdrhne z uličky. Nemusí se to však podařit.
(Pokud budete pro B hlasovat, napište do komentářů, jestli se má vydat po svých nebo v sedle.)
Možnost C - Anja se překvapeně otočí a bude předstírat, že je tohle všechno omyl a že pronásledovatele nezná. Tím je však může ještě více rozčílit a riskuje, že se jí to nepodaří.
Možnost D - Anja přizná svou identitu a vyzve své pronásledovatele k boji. Pamatujte však, že jezdců je více a Ajna má u sebe pouze dýku.
Možnost E - Hrdinka se vzdá a zeptá se, za jakou cenu jí nezabijí. Nebude se vzpouzet, chce si přece zachránit život.
Hlasujte, jsem na vás zvědavá :)
